”Neustále se posouváme vpřed a jediným cílem je, aby to bavilo děti rodiče i nás trenéry.”

Mnoho hodnocení turnajů jsme se mohli přečíst z jednotlivých článků v sezóně, je opravdu všechno tak dobré?

Z mého pohledu byla letošní sezóna u přípravky a elévek lepší než ta minulá. A to je strašně důležité. Podařilo se nám dokonce vtáhnout rodiče už i do tréninkového procesu. Jsme klub udávající směr v našem regionu. My sami aktuálně tvoříme to, jak by to mělo ideálně vypadat. Neustále se posouváme vpřed a jediným cílem je, aby to bavilo děti rodiče i nás trenéry. To je jediné hledisko, které jako trenéři u této kategorie sledujeme. Pokud si tedy děti a rodiče řeknou, že je florbal u nás baví, odvedli jsme dobrou práci.

Co se nám aktuálně nedaří, je přitáhnout více holčiček. U elévek už je sice skupinka holek, které tvoří super bandu. Ale v minipřípravce holčičky prakticky nejsou. Musíme se na to začít více soustředit, protože florbal je podle mne pro holky opravdu dobrý sport. A my potřebujeme znovu vybudovat silnou strukturu dívek.

Najdeš nějaký nezapomenutelný zážitek s dětmi?

Já to neumím takhle říct, protože jich bylo strašně moc. Mnohokrát jsem měl „na krajíčku“ z toho jak se naši hráči chovají na hřišti i mimo něj. Mnohokrát jsem je obdivoval, že jdou znovu na hřiště se zápalem, i když prohrávají. A mnohokrát mne dokázali udivit a překvapit. Tohle všechno je pro mne odměna za naši práci a za jejich „nevýsledkové“ nastavení. To bylo ze začátku samozřejmě hodně psychicky náročné. Ale vyplácí se to. Jsem na ně opravdu hrdý a doufám, že i oni jsou hrdí na své trenéry. Baví mne pohledy některých trenérů, kteří si myslí, že když nás porazí, tak jsou lepší než my. Pro mě je každý trénink nezapomenutelným zážitkem. Můžu být unavený z práce, ale na tréninku přepnu a fyzickou únavu mi děti velmi rychle dobijí.

V letošní sezóně měli možnost děti docházet na pohybový trénink. Jak moc pro děti je důležitý?

Je strašně moc důležitý, ale není všemohoucí. Na spoustě dětí je vidět pokrok, který na nich dělají. Spoluprací s externisty podle mne dosahujeme výborného mixu přístupů a forem tréninku. Příští rok chceme pohybovky zase vylepšit. Určitě se jich nevzdáme.
Můj názor je, že za pohybové schopnosti dětí jsou přímo odpovědní rodiče. A dnes obzvlášť. Děti je potřeba motivovat k pohybu. Už samy nelétají po vesnici a neblbnou. Rodiče jim musí vytvářet příležitosti – koupil jsem na zahradu koš na basket a proto na něj moje dcera umí házet. Ořezal jsem klacky a proto se učí házet oštěpem.Ne proto, že na to má talent. Je potřeba, abychom si jako rodiče dokázali říci, že jsme pro sportování dětí udělali maximum

"Neustále se posouváme vpřed a jediným cílem je, aby to bavilo děti rodiče i nás trenéry."

V letošní sezóně jsme měli v FBC Liberec dvě trénovací skupiny přípravek, jak zde fungovala spolupráce?

Spolupráce fungovala naprosto fantasticky. Vše je o lidech a myslím, že trenérské obsazení máme v této kategorii opravdu extra silné. A to nemyslím jen co se týče florbalových znalostí. Možná ještě důležitější je lidská stránka. Sezónu končíme navíc tím, že na Nisa Open máme ke 4 týmům 9 trenérů! Mezi nimi jsou samí fajnoví lidé vč. rodičů a všechny nás to baví.
Po celou sezonu jsme byli schopni spolu komunikovat a přizpůsobovat i obsazení turnajů dětmi s jediným cílem. Aby jim zápasy daly co nejvíce a aby se co nejvíce naučily. Osobně přiznávám, že mne trošku mrzí, že u přípravky končím a se svou dcerkou se posouvám k elévům. Tuhle kategorii nejde nemít rád. Mám pocit z dobře odvedené práce a novou výzvu před sebou.

V rozvoji dětí mají velkou část zodpovědnosti rodiče, jak s nimi probíhala v letošní sezóně komunikace?

Komunikace s rodiči je úžasná. Za celou sezonu si nepamatuji jedinou situaci, kdy bych musel někoho z rodičů napomínat nebo dokonce umravňovat. Ve kterém klubu tohle mohou říci? Nevěřím tomu, že je to jen nějaká náhoda a že se to „sešlo“. Je to odraz naší postupné práce. Trávím mimo tréninky hodně času komunikací s rodiči, psaním e-mailů „jak se chovat“ a je to opravdu časově náročné. Ale je to investice v pravém slova smyslu. A myslím, že končím výrazně ve zisku. A imponuje mi závist ostatních klubů v tom, jak to u nás funguje.

Radost, zábava, dětská energie

"A imponuje mi závist ostatních klubů v tom, jak to u nás funguje."

Za sebou máš i spoustu turnajů s elévkami, jak se jim dařilo?

Prohráli jsme úplně všechny zápasy. Ale kdo si to bude za 10 let pamatovat? Styl kterým jsme je prohráli byl úžasný. Střídali jsme brankářky, točili sestavou a holky se přitom zlepšily o několik parníků. Slzičky z toho, že prohráváme byly snad jen na prvním turnaji. Pak už byly jen kvůli bolístkám. Když jdete kolem šatny a slyšíte osmileté holčičky, jak si samy říkají: "Prohrály jsme, ale naučily jsme se mnohem víc než ony", tak víte, že jsou na dobré cestě. Na cestě k tomu být lepší a hlavně hrát florbal mnohem déle.

Jak vnímáš post trenéra mládeže? Co pro tebe znamená pojem „trenér mládeže“?

Vnímám jej v kariéře sportovce jako klíčový. Nastavuje mysl hráče. Měl by v hráči vzbudit lásku a vášeň k danému sportu. Pokud se mu to podaří, bude se hráč chtít sám zlepšovat. Bude chtít trénovat navíc a nemyslím tím, že bychom měli děti nutit trénovat 5x týdně, jak je to u některých tradičních sportů. Myslím tím chvilky před tréninkem, mezi zápasy, po příchodu domů, ve škole apod. V reprezentaci juniorek jsme holkám říkali, že reprezentanti nevznikají na tréninku, ale v obýváku, garáži, na chodbě apod. A k tomu potřebujete právě vášeň.
Role trenéra mládeže je možná ještě důležitější, než role trenéra dospělých. Ten se totiž snaží dostat to nejlepší z hotových hráčů. Nemá možnost je již měnit. Hrozně mne baví hráče tvořit a formovat.

Zvládnul bys vyjmenovat nejdůležitější vlastnosti trenéra mládeže? Případně popsat jeho chování?

Správný trenér mládeže je z mého pohledu někdo, kdo umí zvládat více rolí. Musí s ním být sranda, ale musí být někdy i přísný a určit dětem hranice. Musí být empatický a musí umět děti i obejmout, když se jim nedaří nebo je něco bolí. Měl by mít schopnost komunikovat s rodiči správným způsobem, aby je vtáhl do dění. A důležité je, být rád na každém tréninku i zápase a jít dětem v každé chvíli příkladem.

"Prohráli jsme úplně všechny zápasy. Ale kdo si to bude za 10 let pamatovat?"