Dorostencům se v Pardubicích dařilo.

V prvním zápase jsme se utkali se vždy, na nás, natěšenou Českou Lípu. A nehrál se příliš pohledný zápas, Lípáci zalezlí na vlastní polovině s brejkovou taktikou nenutili naše komando přepnout zápas aspoň do zahřívacího tempa. Několik našich hráčů, zvyklých na juniorské "hurá tempo", si v prvních minutách nevědělo s chodícím florbalem rady. Proto mnoho akcí vypadalo spíše jako trénink kombinací před brankou soupeře. Ve druhé třetině již hlavní kouč Matěj Klucho nevydržel a nečekajíc na dění v závěrečných minutách, zahlásil time-out a mírně zvýšeným hlasem hráčům připoměl, že je sobota a hrajeme soutěžní utkání! Od té doby se projev mírně zlepšil. Přidali jsme pár gólů a zvítězili 7:3. Hattrickem se blýskl Jakub Stejskal a to především díky své dotěrnosti před brankou soupeře. Ve druhém zápase jsme museli malinko přeskládat lajny, jelikož nám vypadl Luky Dolejš díky podezření na zlomený nos, což se nakonec po vyšetření v pardubické nemocnici naštěstí nepotvrdilo. A nabídku nádherného zážitku v podobě sledování soutěže v klasickém tanci, Star Dance, nemohl odmítnout Šíma Stránský. Upřímně řečeno po zápase s Lípou bych si i já raději spravil náladu sledováním nádherné Gabči Koukalové na tanečním place. 

Nicméně jsme před sebou měli zápas s Black Angels a protože jsme s tímto soupeřem zatím neměli tu čest, nabádali jsme kluky k výrazně aktivnější hře. Vše se potvrdilo, soupeř hrál rychle a snažil se nás dostat do úzkých, ale kluci ukázali, že dokáží zapnout, a že i my umíme hrát ve vysokém tempu. Co však v tomto zápase rozhodlo byla naše koncovka. Zapracovat naopak musíme na rozehrávce, která nám s vysoko napadajícím soupeřem místy trochu skřípala. To ovšem již hledáme detaily, pro práci v tréninku, v jinak vynikajícím utkání. Při závěrečném hvizdu rozhodčího svítilo na časomíře skóre Black Angels 3, Liberec 8. V celé hale se pak z naší kabiny rozléhal vítězný chorál nánánánanananá Šííímon Šteinfesttt.....jakožto podpora dlouhodobě zraněnému spoluhráči. 

Hodnocení trenéra: Od začátku sezony pracujeme na tom, aby kluci mezi sebou více spolupracovali. Začíná se mi zdát, že si parta sedá a po několika nepodařených turnajích z hlediska přístupu a týmovosti, jsme v Pardubicích konečně na hřišti i mimo něj vystupovali jako tým. Pro nás trenéry bylo také ohromně důležité, že jsme oba zápasy celé odehráli na 3 lajny. Všechny lajny se navíc prosadili gólově a také poctivě bránili. Za to klukům patří uznání. Díky všem za povedený turnaj a především rodičům za výpomoc s dopravou.