Rozhovory
21.05.2020 - Redakce

“Na návrat budu připravený, ale jsem přesvědčený, že už to nebude potřeba,” směje se Vaníček.

Vít Vaníček. Jméno, jež se stalo v Liberci doslova legendou. Během své bohaté kariéry působil jako fantom liberecké svatyně. Díky svému ikonickému brankářskému stylu se zapsal do historie florbalu nejen ve městě pod Ještědem. O bohatých zkušenostech, hokejovém angažmá a konci kariéry se dočtete v našem rozhovoru níže.

Píše se rok 2008 a Víťa nastupuje do prvního utkání. Jaký to bylo?

V té době jsem byl moc rád, že jsem si konečně mohl zachytat nejvyšší soutěž. Před tím jsem měl 6 letou studijní a pracovní odmlku v zahraničí, takže jsem si vůbec nebyl jistý, jestli ještě na nejvyšší soutěž budu po takové době mít.

Kde jsi vlastně chytal? Jaké na to máš vzpomínky?
Titul v nějaké nejvyšší soutěži to bohužel nebyl. V mojí první sezóně za muže asi v roce 2002 - 2003 jsme postoupili s Libercem do nejvyšší soutěže a podruhé jsme se s Libercem vrátili do extraligy před pár lety. Jinak jsem jeden rok chytal Národní ligu v Turnově a necelou sezónu jsem hrál stejnou soutěž za Panthers Liberec.

Asi nejvíce ses v českém florbalovém rybníčku proslavil, když jsi chytal nájezdy ve stoje. Je možné, že za tím je tvé působení v hokejové brance?
Pokud se nepletu, tak jsem tenhle styl zpočátku ani nezkoušel na tréninku. Poprvé jsem to zkusil v nájezdech proti Chodovu a přišlo mi, že je to pro protihráče nepříjemné, takže jsem to pak zkoušel a trénoval dál.

"Poprvé jsem to zkusil v nájezdech proti Chodovu a přišlo mi, že je to pro protihráče nepříjemné, takže jsem to pak zkoušel a trénoval dál."

Zažil jsi toho opravdu hodně. Jiné trenéry, nové metody. Najdeš rozdíly mezi současností a minulostí?
Florbal se určitě zrychluje a hráči v něm jsou rok od roku šikovnější. Do práce v týmech na nejvyšší úrovni se dnes zapojuje mnohem více lidí než tomu bylo dříve - k dispozici jsou dnes širší hráčské i realizační týmy. Díky tomu lze dnes věnovat pozornost mnohem větším taktickým, psychologickým a dalším detailům.

Vidíš ve florbale ten kýžený posun? Tu mnohdy zmiňovanou profesionalizaci?
V porovnání s dobou před 15-20 lety je ten posun hodně velký. Vždyť už někteří hráči jsou dnes v čechách placení, nebo dostávají od klubu různé benefity - o tom se před 15 lety asi nikomu nezdálo. Nicméně je to jenom začátek a florbal čeká ještě dlouhá cesta, aby se jím mohli hráči živit.

A co hra jako taková, změnila se? Troufneš si říct, že dnešní týmy jsou lepší než třeba Tatran v dobách své největší slávy?
Jak už jsem zmiňoval, každým rokem přibývá lepších a šikovnějších hráčů. I taktická vyspělost všech týmů se posouvá kupředu. Myslím, že dnešní 3-4 top české týmy by dokázali porážet i Tatran v dobách jeho největší slávy.

Do sezóny 2014- 2015 bylo nemyslitelné, že se Liberec nezachrání. Ale přece se stalo. Vinohrady vás tehdy poslali o patro níže.
Prohraná série proti Vinohradům byl každopádně nejhorší moment mojí kariéry. Celou sérii jsme nezvládli psychicky a takticky, i když jsme byli favorité. 

"V porovnání s dobou před 15-20 lety je ten posun hodně velký. Vždyť už někteří hráči jsou dnes v čechách placení, nebo dostávají od klubu různé benefity."

Ještě předtím jste sehráli vyhrocenou bitvu s Otrokovicemi.
To byla památná série, ve které jsme vždy vedli o jeden zápas, ale bohužel jsme ji nedokázali dotáhnout a nakonec jsme v 7. zápase těsně prohráli. Prohraný 7. zápas byla těžká rána, ze které jsme se už nedokázali vzpamatovat ani v už zmiňované sérii proti Vinohradům.

Jak vůbec vzpomínáš na působení v 1. lize? Měli jste neskutečnou sérii vítězství…
Na tento ročník vzpomínám nakonec celkem rád. Bylo hodně důležité, že všichni hráči ukázali svůj vztah k FBC Liberec a nikdo po sestupu z Extraligy nepřemýšlel o přestupu do jiného klubu. I přes tragický vstup do 1. ligy, kdy jsme asi po 6 kolech nebyli ani na příčkách play-off, tak jsme předvedli sérii více než 20 výher v řadě a nakonec jsme si došli pro hladký postup zpět do Extraligy.

V sezoně 2016/2017 jsi ohlásil už třetí návrat do brankoviště. Co za tím bylo?
Po postupu do Extraligy jsem se rozhodl, že už bych měl nechat prostor mladším a šel jsem hrát nižší soutěž. Liberec měl ovšem hodně špatný start do ligy a trenér Skružný asi věřil, že by můj návrat mohl dát týmu určitý impuls a nakopnout ho k lepším výkonům. A snad se to i povedlo. (smích) 

"Bylo hodně důležité, že všichni hráči ukázali svůj vztah k FBC Liberec a nikdo po sestupu z Extraligy nepřemýšlel o přestupu do jiného klubu."

Návrat už tedy neplánuješ, že?
S florbalem zatím definitivně nekončím. Příští sezónu plánuju opět naskočit v nižší soutěži za Panthery Liberec. Teoreticky tedy na návrat budu připravený, ale jsem přesvědčený, že už to nebude potřeba a Extraligu budu sledovat už jenom z tribuny.

Na závěr taková nepříjemná otázka. Každý brankář má gól, který by nejraději vymazal, zapoměl. Máš takového kostlivce ve skříni i ty?
Gólů, které mě štvaly, bylo za ty roky hodně. Ale na žádný fatál jako z půlky mezi nohy si nevzpomínám. Člověk to nepříjemné možná radši zapomene. (úsměv)

“Teoreticky tedy na návrat budu připravený, ale jsem přesvědčený, že už to nebude potřeba.”