”Tento pocit se nedá popsat, ten se musí zažít,” říká hrdina posledních zápasů.

Na svoji šanci v základní sestavě jsi čekal poměrně dlouho. Jaké to bylo, když jsi poprvé nastoupil od začátku utkání?

Tento pocit se nedá popsat, ten se musí zažít. Je to určitě ohromná psychická vzpruha. Můj debut v základní sestavě byl trochu zvláštní. Osobně mám radši, když se na výkon můžu psychicky připravit, než když se to dozvím v ten daný den jen pár minut před odjezdem. Každopádně nemůžu zapřít ohromný pocit štěstí stejně tak jako ohromný respekt ze Superligy.

Dva začátky zápasu, dva krušné starty. Jaké to je pro brankáře?

No, asi každý brankář potvrdí, že čekat dvě a půl minuty na zákrok, jako v zápase s Black Angels, není nic příjemného, obzvláště pak, když se prvním zákrokem má stát nájezd. S Chodovem to byl jiný příběh, tam naopak přišla první střela a hned zapadla do brány. Jednoduše začátky jak z noční můry.

Dva zápasy, pět vychytaných bodů pro FBC Liberec do tabulky Superligy. Hodláš v tom pokračovat?

Rozhodně ano! (smích) Ale záleží na výkonu týmu jako celku, rozhodně to není o tom, že bych těch pět bodů udělal já.

„Každopádně nemůžu zapřít ohromný pocit štěstí stejně tak jako ohromný respekt ze Superligy.“

Který zápas byl těžší? S Chodovem na tebe šlo přes 35 střel.

Zdánlivě to vypadá, že jsem na to odpověděl už v první otázce. S Black Angeles jsem musel být neustále v permanenci. Naštěstí většina útoků soupeře skočila výborným blokem nebo ziskem balónku. Chodov bylo jiné kafe. Myslím, že počet střel hovoří za vše. Upřímně první myšlenka po vstřelení vítězné branky byla: „Konečně si vydechnu.“

Jaký jsi brankář?

Tak jako většina gólmanů, mám i já své předzápasové rituály. Jakmile se obléknu do výstroje, stávám se někým jiným. Vtípky jdou stranou, stejně tak jako komunikace s ostatními. Potřebuji prostě být ve svém vlastním světě. Proto je také možné mě přistihnout tancovat během zápasu. (smích)

Pojďme si trošku rozebrat brankářské řemeslo. Co ti vyhovuje více, když jsi v zápřahu nebo na tebe jde za zápas pár střel?

Na tuhle otázku je odpověď jasná. V zápřahu zpravidla naskakují zákroky a s nimi roste i sebevědomí. Neznám asi brankáře, kterému by vyhovovalo čekat delší dobu na zákrok.

Díváš se hodně na to, kdo zrovna střílí? Snažíš se přečíst, kam daní hráči budou zakončovat?

To, kdo střílí, úplně nevnímám a co se zakončování týče, odhad místa je více méně instinktivní.

„Upřímně první myšlenka po vstřelení vítězné branky byla: "Konečně si vydechnu."

Popiš pro hráče. Jak fyzicky náročné je být brankářem?

Samozřejmě závisí na stylu brankáře, ale obecně bych řekl, že to není jen fyzicky náročné, ale i psychicky. Hráči si po chvíli mohou jít odpočinout na střídačku a nabrat alespoň trochu sil, ale brankář nabírá síly tehdy, je-li hra na útočné polovině. Takže v zápasech, kdy je jeho tým pod tlakem těch sil moc nenabere. Když tomu připočteme, že gól = pauza na pití, tak to taky moc nepřidá. V zápasech, jako byl například ten s Chodovem, bych přirovnal brankáře k hadru na holi.

Co se změnilo v týmu? V listopadu sbíral samé porážky, ale se v prosinci otočilo.

Myslím si, že naším odrazovým můstkem byl zisk dvou bodů s Tatranem. Od té doby v týmu panuje pohoda. Na co jsme sáhli, to se nám většinou vydařilo. Jinak jsem žádné větší změny nezaznamenal.

Na závěr bych rád všem popřál šťastné a veselé Vánoce, bohatého Ježíška, štěstí, zdraví a mnoho veselých, nejen florbalových, zážitků v novém roce. Určitě budu rád, když si naši fanoušci 29.12. ve 13:30 pustí místo pohádky ČT sport nebo, když nás přijdou osobně podpořit do Mladé Boleslavi.

"Takže v zápasech, kdy je jeho tým pod tlakem těch sil moc nenabere."