”Ničeho v kariéře nelituji, ale titulů mohlo být více”, končící Petr Kološ

Petře, pro mnohé možná velmi překvapivá zpráva. Můžeš nám vysvětlit, proč právě teď nastal čas ukončit hráčskou kariéru?
Ahoj všem. Je mi jasné, že pro mnohé to může být překvapivá zpráva, ale pořád si musíme říci, že mi je 35 let a to ve florbale je už nějaký věk. Já už uvažoval před sezonou, zda pokračovat nebo ne, nakonec jsem se rozhodl pro pokračování a rozhodně toho nelituji, jenom poslední měsíce mi nezbyl čas se věnovat florbalu tak, jak bych měl. V posilovně jsem nebyl 3 měsíce a to v momentě, kdy je to nějaký standard ligy, jde poznat na herním projevu.

Další faktor jsou zdravotní problémy, kdy mi tělo naznačuje čím dál tím víc, že není spokojeno. Dlouho jsem o tomto kroku přemýšlel, protože nepřichází asi v nejlepší chvíli, ale pro mě osobně je to správné rozhodnutí.

Zahraniční angažmá, reprezentace, tituly s Mladou Boleslaví a Vítkovicemi. Jaká byla tvoje florbalový kariéra?
Moje kariéra byla fantastická, od mládežnických let v klubu FBC Mustang, kde bych chtěl poděkovat panu Sladkému, že mi zavolal a vrátil mě na správnou cestu, přes mého prvního florbalového partnera Tomáše Sladkého. Pokračovalo to vybudováním první generace Vítkovických juniorů - ano v té době junioři Vítkovic neexistovali (smích). S tou partou jsme se dostali z první ligy až do extraligy juniorů a tam jsme hráli 4 finále (2x zlatí a 2x stříbrní).

Následovalo první seznámení s mužským florbalem, kde jsem se setkal s velkými hráči jako byl Daniel Folta a Michal Rohel a samozřejmě v bráně Daniel Grečmal.

Avšak nejvíce mě obohatila generace, která vytvořila nové Vítkovice. Hráči jako Lukáš Hrubý, Martin Vladař, Jan Jelínek, Milan Tomašík, Patrik Suchánek, Martin Tokoš, Pavel Brus, Roman Ciompa, Tomáš Sladký, Karel Ťopek a další. S touto generaci jsme se dostali hodně daleko a předváděli jsme nádherný florbal. Budou to okamžiky, na které budu vždy rád vzpomínat.

Pojďme projít jednotlivá angažmá. Dva tituly s Vítkovicemi byl takový sen na začátku kariéry, že?
Ano, sen to byl a možná ani ne sen ale touha. Vždy jsem chtěl vyhrávat a být v týmu, který patří k nejlepším. Když jsem viděl, jak zvedá Michal Rohel pohár mistra ligy na SH Dopravka, tak jsem tento pocit chtěl zažívat taky. A díky mým spoluhráčům se mi to podařilo. Byly to krásné souboje, především s Tatranem Střešovice o mistrovský pohár. Bohužel ty tituly mám s Vítkovicemi jenom dva. Pořád si myslím, že jich mělo být o dva více.

"Avšak nejvíce mě obohatila generace, která vytvořila nové Vítkovice. S touto generaci jsme se dostali hodně daleko a předváděli jsme nádherný florbal."

V roce 2013 následoval odchod do Švýcarska. Jaké to bylo angažmá a proč bylo pouze jednoleté?
Tento krok mi změnil celý život, a zpětně ho můžu komentovat jako krok správným směrem. Florbalově to pro mě nebylo jednoduché, byl jsem v týmu jediný čech a obecně jiná kultura a zvyky nebyly pro mě to pravé. Přesněji řečeno jsem nebyl otevřený novým věcem a to mě dost svazovalo. Kdybych do zahraničí odešel o 3 roky dříve a nebo mě na to někdo připravil, jaké to je být v zahraničí, tak by to angažmá dopadlo jinak. Ale poznal jsme tam super lidi, kteří mi vždy pomohli.

V Mladé Boleslavi to byla dlouholetá honba za titulem. Byl vyhraný titul na ostravské půdě v Superfinále zadostiučiněním?
Tohle je další černá kaňka na mé kariéře, opět si myslím, že těch titulu s Boleslavi jsem měl mít o 2 více. Samozřejmě jsem rád, že jsem s Boleslaví vyhrál její první titul a pomohl jsem v Superfinále dvěma body. Byl jsem na hřišti, když to Milan Tomašík trefil. Ta emoce je jako droga. Bylo to doma před mojí rodinou, bylo to svým způsobem nádherné ukončení jedné éry.

Co tě před 3 a půl lety přivedlo do Liberce?
Byla to otázka skončit nebo ne. Měl jsem pocit, že v sobě mám ještě energii jít do další cesty. Chtěl jsem změnit další tým, aby byl více florbalovější. Před mým příchodem se Liberec vyznačoval tvrdou hrou. Měl to v DNA a je těžké si najednou říci, že to jde i jinak.

"Měl jsem pocit, že v sobě mám ještě energii jít do další cesty. Chtěl jsem změnit další tým, aby byl více florbalovější."

Byla to velká změna? Jak zpětně hodnotíš tento svůj krok?
Změna to byla velká. Po florbalové stránce, jsme museli překopat myšlení lidí, že florbalový míček je dobré mít na čepeli a nezbavovat se ho. Já jsem rád, že jsem v tomto klubu mohl být a být součást transformace, která byla nezbytná a která se myslím povedla. Jde to vidět i na výsledcích.

Ono si můžeme říci, že to na play-off nestačilo, ale to bylo dáno především souhrou okolností a tím, že jsme ztratili body, tím, že jsme chtěli hrát situace florbalově místo odbouchávání míčku. Tohle se bude dít každému týmu, ale pokud to období vydrží, tak ho to posune o úroveň výše.

Podívejte se na naše výsledky z minulých let, koho všechny jsme dokázali porazit. A hlavně jakou hrou jsme je poráželi. Ten potenciál má tým obrovský, je důležité na něm pracovat a rozvíjet. Takže abych se vrátil k odpovědi, tento krok hodnotím velmi kladně a jsem rád, že jsem ho udělal.

V tvém posledním superligovém zápase jsi zaznamenal asistenci a vítěznou branku. Je to vysněný konec?
Už jsem to tady napsal, je to vlastně stejný počet bodů jako poslední utkání v Boleslavi.

Tam by to byl asi vysněný konec. Završený titulem. Já jsem moc rád, že si budu pamatovat, kdo mi na poslední gól přihrál a komu jsem dal poslední asistenci. Děkuji Šímo.

Jaké jsi měl po závěrečném hvizdu pocity?
Velmi smíšené. Radost z vítězství a pocit smutku, že takto končí moje cesta hráče. Moc často hráč neví, že to je poslední zápas. Většinou se končí v PO, kdy nepočítáte s tím, že prohrajete a je konec. Takže si to ani nepřipustíte, ale já to věděl od začátku. Musím říci, že to byli zajímavé emoce v průběhu celého utkání. A jsem rád, že jsme ho vyhráli a jsem rád, že to bylo drama až do konce.

Vzpomínek budeš mít za těch nespočet roků na vrcholové scéně mnoho. Na co budeš ve své kariéře nejvíce vzpomínat.

Dan Folta a jeho vítězný gól.
Milan Fridrich a jeho vítězný gól v prvním Superfinále.
Neproměněný nájezd na Michala Rebra v Superfinále s Mladou Boleslaví.
Vítězný gól Milana Tomašíka v Superfinále v roce 2017.
Moje sólo v druhém utkání finále s Tatranem v roce, kdy jsme vyhráli titul.

Je něco, co bys ve své kariéře změnil?

Neměnil bych nic, protože ta změna by změnila i můj život a nejsem si jistý, jestli by mohl být lepší.

Nicméně tvoje florbalová kariéra nekončí. Staneš se asistentem trenéra Petra Novotného v Mladé Boleslavi? Můžeš nám vysvětlit tenhle krok?

S Boleslavi jsem byl vždycky svázaný. Troufnu si říci, že jsem u nich nastartoval mládež a dal jí DNA. Zažehnul jsem tam oheň "Made in Bolka". S městem jsem spojený, bydlím v blízkosti, práci mám ve Škoda Auto. Záleží mi na tom, jaké výsledky se ve sportu dějí v tomto městě.

I proto jsem se dohodl s Petrem Novotným na spolupráci, která bude do konce sezóny. Pokud bude i nadále ze strany Boleslavi i nadále poptávka po mých znalostech a dovednostech, tak zde budu pokračovat i v dalších letech.

Co bys popřál Liberci do budoucích let?
Aby si udrželi cestu, kterou jsme spolu vyšlapali, nebude to jednoduchá cesta. Hrát florbal herně je vždy těžší než tvrdě, destrukčně a jednoduše. Aby si kluci věřili, protože sebevědomí je někdy více než daná schopnost. A já jsem toho důkazem, nejsem ani technik ani střelec, ale vždy jsem si věřil.

A na závěr mám prosbu, aby dál Liberec zapojoval mladé kluky a vychovával je pro dospělý florbal. Protože jim to jde moc dobře, takže děkuji Petrovi Salátovi, Prokopu Ferdanovi a Radku Valešovi. A hlavně ty Máťo - Jsem rád, že jsme s Vámi mohl trávit čas a být s Vámi u výher i proher.

PS: Na závěr bych chtěl zvlášť poděkovat Radomíru Mrázkovi, který mi dal do života spoustu rad a svým způsobem mi nahradil i otce. Díky Mrázo, cením si všech tvých rad a děkuji, že si mi věřil. Díky moc a Ahoj.

"Aby si udrželi cestu, kterou jsme spolu vyšlapali, nebude to jednoduchá cesta. Hrát florbal herně je vždy těžší než tvrdě, destrukčně a jednoduše. Aby si kluci věřili, protože sebevědomí je někdy více než daná schopnost."

Tiskovou zprávu ke konci Petra Kološe najdete zde: zpráva