Rozhovory
11.03.2022 - Redakce

”Končím se spokojeností jak s týmovým, tak osobním výkonem,” říká loučící se Matěj Klucho.

Celých patnáct sezon patřil Matěj Klucho neodmyslitelně k libereckému elitního týmu. Postupem času se liberecká "šestka" stala lídrem a kapitánem svého týmu. Po 353 soutěžních zápasech v dresu FBC Liberec se definitivně loučí s hráčskou kariérou obránce Matěj Klucho. Více v našem rozhovoru.

Matěji po tvém vyjádření na své facebookové stránce je zřejmé, že zápas s Mladou Boleslaví byl poslední. Budeme tedy tvoje číslo 6 ještě vídat v libereckém dresu?
Po mnoha letech je "šestka" k dispozici, takže pokud si ji někdo vybere, vídat ji určitě můžeme. Já už ale svůj dres s číslem 6 po vzoru náčelníka Tomáše Erbena a staršího bratra Tomáše pověsil definitivně “na hřebík”.

Kdy jsi k rozhodnutí finálně dospěl?
Nebyl jeden den a konkrétní okamžik, který bych nyní mohl říct. Od prosince bohužel bojuji s bolestí levého kolene, toho svého zdravějšího (smích). V lednu s Bohemkou navíc přišlo nepříjemné zranění pravého kotníku a já si opravdu začal říkat, jestli vůbec tuto sezonu dohraju relativně zdráv. To se nakonec vcelku podařilo, zdravotní stránka a ostatní sportovní i rodinné okolnosti ale převážily, a proto jsem se s kluky po zápase rozloučil jako hráč.

Už před sezonou jsi posunul kapitánskou pásku Honzovi Baudischovi. Bylo to záměrné?
Bylo to vzájemné rozhodnutí s realizačním týmem, díky němuž jsem měl o něco volnější ruce. Zároveň to byl dobrý impuls pro tým, přece jen v posledních letech, když jsem pásku nosil, jsme skončili těsně za play off, takže i z mého pohledu to byla vítaná změna. Na vedení týmu jsme se stejně jako v minulých letech střídali v ustálené skupině starších hráčů, ale to hlavní slovo v kabině, když bylo potřeba, měl Baudy.

Jaká byla pro tebe tedy poslední sezona?
Byla velice zajímavá a konečně se sladkou tečkou. Před sezonou bych si osobně nevsadil, že dokážeme být až tak dobří. Každopádně mix starších, mladších, i těch nejmladších hráčů zafungoval skvěle. Osobně jsem moc rád, že jsme si zahráli předkolo a následně i čtvrtfinále play off! V kalendářním roce 2022 po odchodu Petra Kološe jsem se dostal do pozice, která byla náročná, ale troufnu si říct, že jsem ji zastal obstojně. Takže vlastně končím se spokojeností jak s týmovým, tak osobním výkonem.

Bylo loučení s palubovkou takové, jaké sis přáll? V play-off, ve kterém jste byli důstojným soupeřem pro favorita z Mladé Boleslavi.
Samozřejmě když po nás sáhla Bolka, hlavou mi proletěly myšlenky, že to bude ohromně těžké. Nakonec jsme se ale opravdu statečně drželi a troufnu si říct, že kdybychom z prvních tří zápasů vydolovali bod, mohla být série ještě zajímavější. Nakonec se tak nestalo, ale i to je pro nás velká škola a ukázka, že výkon je fajn, ale v play off se počítají body. Loučení bezprostředně po zápase bylo velmi silné. Atmosféra byla elektrizující a závěrečný aplaus po podání rukou bylo asi nejsilnějším zážitkem v kariéře. Pevně doufám, že pro kluky toto bude hnacím motorem do další práce.

"To se nakonec vcelku podařilo, zdravotní stránka a ostatní sportovní i rodinné okolnosti ale převážily, a proto jsem se s kluky po zápase rozloučil jako hráč."

V součtu nadstavbové a základní části jsi nastoupil do 321 utkání. Na která utkání si vzpomeneš jako první?
Nejvíc asi vzpomínám na památné play down bitvy, rozhodující sedmé zápasy, play off první ligy a finále s Kladnem, play off s Ostravou, kde jsme třikrát prohráli v divokých přestřelkách a nově i na play off zápasy s Mladou Boleslaví. Samozřejmě si velmi přesně vybavuji první zápas, kdy jsem skóroval v mužské kategorii, což bylo na Dukle proti týmu SSK Future. Sezona 2007/2008. Mimochodem na gól mi přihrával viceprezident klubu Lukáš Nesměrák (úsměv).

A když bys měl vybrat nějaký povedený moment? Jaký by to byl?
Asi i kvůli mému číslu si při podobné otázce vybavím gól proti Ostravě šest sekund před koncem základní hrací doby na 6:6. Jinak jsem nevnímal nějak silněji, jestli jsem ten gól vstřelil já nebo například teď v play off Fíla Smutný proti Boleslavi. Koneckonců, tolik gólů jsem zase nedával (smích). Ty okamžiky a emoce jsou neskutečné, ať už se jedná o srovnání před koncem, vyhrané prodloužení nebo vítězné série play down.

Přes 13 let v nejvyšší soutěži. Dokážeš porovnat jednotlivé éry v libereckém týmu?
Myslím, že florbalový Liberec prošel obrovský kus cesty. Když jsem jako mladý hráč začínal, vlastně jsme byli poměrně nahoře. V týmu bylo hodně velmi kvalitních původem nelibereckých hráčů. Hrálo se play off a vše vypadalo růžově. Když ale tito hráči odcházeli, nikdo je plnohodnotně nenahradil a Liberec se na dlouhou dobu “zavřel” do play down období. V něm se nám dařilo, takže žádná výraznější změna nebyla třeba. Až do sezony 2014/2015, kdy jsme skutečně spadli. Od tohoto momentu se však důležité věci změnily, včetně našeho klubového nastavení. Postupnými kroky se zvedala sportovní úroveň mládeže a následně i elitních celků. V současné době již čtyři roky stabilně prokazujeme, že patříme do jakéhosi klidného středu tabulky, odkud bychom v příštích letech opět zamířili o patro výše.

Zaznamenáváš, že právě teď je ten moment, kdy se Liberec opravdu zvedá ze spodních pater Livesport Superligy?
Ten posun vnímám už dlouho, jen se nám to nedařilo přetavit v play off. Věřím, že letos jsme to odšpuntovali a staneme se stabilním účastníkem. Věkovým průměrem patříme určitě k nejmladším celkům v soutěži, takže v podstatě záleží na vývoji hráčů a skutečnosti, jestli tým zůstane pohromadě, což bych si moc přál.

Jak jsi s postupem času vnímal svoji roli v týmu? Bylo těžší a těžší nahánět mladší hráče?
Samozřejmě. Florbal jako jiné kolektivní hry zrychluje, což je strašák pro starší hráče. Něco se dá nahradit nebo vykompenzovat zkušenostmi, ale 100 % situací to rozhodně není. Kondičně jsem ale na sobě byl zvyklý poctivě pracovat, takže jsem i s některými mladými vlčáky dokázal držet krok. Jinak má role byla i vzhledem k věku v průběhu let jasně daná - předávat zkušenosti mladším spoluhráčům a pomoct jim na jejich cestě florbalovou kariérou. Jelikož ke hraní i trénuji, v této roli jsem se cítil skvěle.

Jaké je tvoje hráčské závěrečné slovo pro všechny fanoušky?
Děkuji všem trenérům, spoluhráčům, soupeřům, rozhodčím, divákům, kteří figurovali v mé kariéře. Užil jsem si jí skutečně na maximum a formovala mě i pro civilní život. Děkuji Tomáši Erbenovi za to, že mi ukázal, jaký je florbal skvělý sport. Děkuji Pepčovi Zalabákovi s Honzou Lorencem, že nejvíce pečovali o moje tělo a hlavně díky nim jsem mohl sportovat tak dlouho. Děkuji Fandovi s Blankou, že pro klub dýchají. Děkuji Radkovi s Prokym, že jsme spolu vytvořili senzační kamarádské trio. Děkuji mé ženě Verče, která zaslouží víc obdivu než já. A z celého srdce děkuji podporu mojí mamince a tatínkovi, který naše zápasy od roku 2017 sleduje z florbalového nebe. ♥

"Věkovým průměrem patříme určitě k nejmladším celkům v soutěži, takže v podstatě záleží na vývoji hráčů a skutečnosti, jestli tým zůstane pohromadě, což bych si moc přál."