Junioři jsou opět devátí. ”Sezonu jsem si užil. Na tým jsem hrdý,” řiká Urban

Tome, jak vnímáš celou juniorskou sezonu?
Celá sezona byla jak na jedné velké horské dráze. Kvalifikace se nám vůbec nepovedla, v baráži nám chybělo opravdu málo, ale bohužel... Základní část jsme až na jeden zápas dominantním výkonem ovládli poměrně bezchybným výkonem. V předkole play-off jsme chtěli jasně zvítězit bez větších problémů, I to se myslím že povedlo. Po loňské zkušenosti s výběrem soupeře jsem měl lehce obavu, kdo si nás vybere a po půlhodinové nejistotě jsme už věděli, že nám soupeř hraje do karet s možnostmi vítězství. Ačkoli jsme odhodlání měli, tak se nám to nepovedlo a to ani jednou. Poté už nás čekalo play-off B.

Byl pro Vás problém, že jste nezvládli úvodní kvalifikaci a posléze baráž s Bulldogs Brno?
Problém to pro nás byl velký, jelikož se od nás čekalo rozhodně něco víc. Myslím si, že tým jsme na to rozhodně měli, ale všechny prohrané zápasy jsme nezvládli v hlavě a to je náš největší problém. Kvalifikace byla hodně zvláštní, potkali jsme ve skupině Lípu, SKV a Bohemians. Dvojzápas s Lípou a s SKV byl dobrou prověrkou pro nás, ale kvalitní Bohemians nás usadili zpět na zem. Po prohraném duelu nás čekala zmiňovaná baráž s Bulldogs a dokonce i před tímto zápasem jsem si myslel, že jsme rozhodně lepším týmem než soupeř. Ačkoli jsme měli výhodu domácího hřiště v prvním zápase, tak jsme to nedokázali využít o gól jsme prohráli, právě ten gól nás dělil od šance si zahrát nejvyšší juniorskou ligu. Tak hořkou porážku jsem cítil ještě hodně dlouho.

Právě zmiňovaná prohra v baráži s Bulldogs Brno vás odsoudila do juniorské 1. ligy. Jaká to byla soutěž?
Soutěž to byla hodně divoká, s florbalem to občas nemělo nic společného. Ani nezáleželo na soupeři jako na nás. Věděli jsme, že budeme asi jeden z těch nejzkušenějších týmů, ale moc zkušeností s hrou na balonu jsme neměli. Naštěstí se k nám každý soupeř stavil do obrovského bloku a my prakticky celý rok trénovali hru na balonu a to nás určitě někam posunulo. Určitě to nebyly zápasy takové kvality, jakou bychom si mohli představit v CE lize, ale jelikož jsme hrát chtěli, tak i tyhle zápasy jsme dokázali využít v náš prospěch.

No play-off jste se tedy rozhodně museli těšit. Co rozhodlo v neúspěšném osmifinále s Mladou Boleslaví?
Na play-off jsme se těšili neskutečně, ale zároveň tam určitě hrála svou část nervozita z kvality soupeře. Do osmifinále jsme naskočili jako velmi kvalitní soupeř proti Florbal MB. Bohužel nás stálo zápas jedno smolné vyloučení v první třetině, po kterém jsme se opět sesypali jak dům z karet a svojí sílu jsme ukázali až v posledních pěti minutách, kde už bylo pozdě. Druhý zápas byl úplně o něčem jiném, s týmem jsme byli na společném obědě a procházce, prakticky celý den jsme byli spolu a myslím si, že to hrálo velkou roli v zápase, který jsme dotáhli do prodloužení, kde se nám to bohužel jako minulý rok nepovedlo. Po zápase jsem moc slov na jazyku neměl, ale rozhodně jsem byl na všechny hrdý, protože celou dobu byla vidět ta týmovost, bojovnost i odhodlání ten den vyhrát.

"Po zápase jsem moc slov na jazyku neměl, ale rozhodně jsem byl na všechny hrdý, protože celou dobu byla vidět ta týmovost, bojovnost i odhodlání ten den vyhrát."

Jak velkou motivaci do play-off-B jste měli?
Hledání motivace bylo poměrně těžké, ještě když jsme věděli, že dalším soupeřem je silná Ostrava. Po technických problémech se musel hrát dvojzápas v Ostravě s pauzou asi hodinu. První zápas se nám nepovedl podle představ a úkol byl přivést sérii do Liberce. Druhý zápas byl opravdu vyrovnaný a síly velmi rychle ubývaly. O druhé přestávce jsme si říkali potřebné informace do třetí třetiny, ale tým už neměl ten potřebný impuls do hry… V moment, kdy to asi každý nejvíc potřeboval, tak se probudil ze zamyšlení Fíla Smutný a řekl: "Já chci hrát, já chci furt sakra hrát, tak to pojďme dneska vyhrát." A když to řekne někdo jako je právě Filip, tak Vám až mrazí na zádech, v ten moment celý tým začal neskutečně žít a po výhře na domácí půdě Ostravy jsme dostali tu motivaci si jít pro titul "chance ligy juniorů". (smích)

Vyhrané play-off B vám opět zaručilo 9. pozici v ČR.
Je to asi úsměvné, ale já si tu cestu užil. Věřím, že za některých okolností to mohlo být i lepší celkové umístění, ale furt lepší pohár a 9. místo celkově, než měsíc válet půlky u telky a být celkově třeba na 8. místě, kdo ví. Dvě vítězství v "Chance lize" to nemá každý (smích)

Co ty osobně, jaký jsi prožil ročník?
Asi jako každý sportovec jsem to měl jak v loterii. Každopádně to byl můj poslední mládežnický rok a já si ho rozhodně užil! Neříkám, že vše bylo podle mých představ, ale rozhodně to mělo svoje.  A myslím si, že já tu pro ten tým celý rok byl, ať už na hřišti, nebo právě mimo něj.

Sám jsi prošel libereckou mládeží od úplných začátků. Ohlídni se těmi roky v mládeži.
Velmi zajímavá otázka. Asi jako každému se mi vybaví spíše ty horší vzpomínky, ale tím rozhodně nechci říct, že nebyly žádné dobré (smích). Jako první si určitě vzpomenu na Prague Games, které jsme vyhráli podobným způsobem jako tým Kanada, to byl výborný turnaj. Určitě jsem rád, že jsem se mohl účastnit výletů do Švédska, bohužel jsem tam nikdy neudělal výsledek, který bych si zarámoval nad postelí, ale rád na ty chvilky vzpomínám. (#netopýr. Moi spoluhráči určitě pochopí.) Určitě bych chtěl zmínit tu naší partu, to nám mohl každý tým závidět. Nebyli jsme jen kamarádi, nebo spoluhráči: My tvořili takovou druhou rodinu a to bylo pro mě moc důležité, protože právě kluci mě furt drží v té motivaci ten sport furt hrát. Kdybych měl děkovat každému trenérovi, se kterým jsem měl tu čest, tak bych tu byl asi hodně dlouho, ale doufám, že s pár z nich se další sezónu potkám jako spoluhráč!

Budeš pokračovat i v libereckém A-týmu?
Popravdě netuším. Určitě bych byl rád za příležitost si zahrát v A-týmu, ale každopádně mě teď čeká hodně práce, jelikož přechod z mládeže do chlapů je opravdu těžký, tak budu muset zabrat. Slyšel jsem, že šikovných praváků je málo, tak se třeba trenérům budu hodit (smích). Nemyslím si, že bych dveře měl zavřené, ale rozhodně mi to nedá nikdo zadarmo. Teď mě čeká opravdu krátká pauza a poté se do toho musím obout a pořádně zabrat, nechci mít ani pomyšlení, že by se to nemuselo povést. 

"Popravdě netuším. Určitě bych byl rád za příležitost si zahrát v A-týmu, ale každopádně mě teď čeká hodně práce, jelikož přechod z mládeže do chlapů je opravdu těžký, tak budu muset zabrat."