Jakub Faksa se po ročním angažmá ve Švédsku vrací do FBC Liberec

Ve svých 16 letech odešel do Švédska, kde v Uppsale hrál za tamní juniorským IBK Storvreta. Člen juniorské reprezentace se po jednom roce stráveném ve světovém velkoklubu vrací do libereckého FBC Jak zvládnul Jakub tenhle velký životní krok? Jaké to bylo trénovat s hvězdami světového florbalu? Více v našem rozhovoru.

Kubo vítej doma. Jak se ti líbí být v Liberci delší dobu. Jaký to je zase žít v České republice?
Ahoj! Je to určitě jiné, ale musím říct, že mi strašně chyběla rodina a kamarádi a jsem rád že jsem znovu zpátky. Zase na druhou stránku, určitě si rád vzpomínám na můj život ve Švédsku.

Je příjemné mluvit jazykem, kterému rozumíš? (smích)
Určitě ano (smích), je příjemné rozumět co si lidé povídají kolem tebe, i když jsem ve švédštině rozuměl jen pokyny na hřišti a sprostá slova, dostala se mi pod kůži a i do teď poslouchám některé švédské písničky.

Život máš teďka asi hodně jednodušší, že? Být sám na pokoji ve Švédsku asi nebylo příjemné…
Určitě to mělo své světlé a stinné stránky. Nebylo nic jednoduchého bydlet v podstatě o samotě. Nejtěžší bylo vaření a nakupování samotného jídla. Dlouho jsem hledal balanc mezi vyváženosti stravy, jednoduchostí jídla a aby mi to opravdu chutnalo. Do teď obdivuji moje rodiče za ty všechny skvosty, co mi servírují na talíř, ale ano teď mám život o dost jednodušší. (smích)

S červnovým návratem do Liberce začala i tvoje pravidelná školní docházka. Jak jsi vše zvládnul. jaké bylo tvoje samostudium?
Je až divné, jak moc jsem se do školy těšil. Moje samostudium neprobíhalo nějak zvláště, každé ráno jsem se snažil něco naučit nebo dodělat nějaké úkoly, co mi poslali moji štědří spolužáci, za což jim strašně děkuju. Ale musím se přiznat, bojoval jsem prokrastinací.

Pojďme ke švédsku a angažmá ve Storvretě. Jak dlouho sis nemusel zvykat na ten nejlepší florbal?
Říká se nejlepší florbal na světě… Ale já si hlavně musel zvyknout na styl co se hraje ve švédsku. Trvalo mi to asi tři měsíce. Byla to vlastně pro mě nová hra, noví spoluhráči, trenéři, rozhodčí vlastně všechno, ale jakmile vás to chytne, nechcete se vracet.

"Do teď obdivuji moje rodiče za ty všechny skvosty, co mi servírují na talíř, ale ano teď mám život o dost jednodušší."

Ke komu jsi ve Švédsku vzhlížel? Jaké to bylo pravidelně trénovat s týmem, který hraje švédskou SSL.
Určitě moje inspirace mimo florbal byl můj trenér Jan Volák, i když jsem mu to asi napřímo nikdy neřekl. Líbilo se mi jak je v životě produktivní a předával mi hodně zkušeností ohledně života ve švédsku. Po florbalové stránce to byl Tobias Gustavsson, líbilo se mi jeho přehled o hře a rychlost. Trénování s SSL týmem byl vždy obrovská zkušenost a vždy jsem si ho náramně užil.

Pověz, byla blízko i nominace na nějaký ligový zápas?
To jsem se vlastně nikdy nedozvěděl, ale podle mého názoru ne. (smích)

Jak tě vůbec vnímali spoluhráči? Proběhlo řádné rozloučení?
Ze začátku to bylo něco nového pro všechny, jak pro mě, tak pro moje spoluhráče, ale postupně jsme si na sebe zvykli a po té jsem si připadal jak v mé druhé rodině. Rozloučení proběhlo a bylo velmi emotivní, hlavně s kluky z Lotyšska.

Byl návrat do Liberce tvoji jedinou volbou?
Nebyl, řešili jsme to poměrně dlouho, ale nakonec po domluvě jsem se rozhodl jít zpátky do Liberce.

V kádru se podařilo udržet všechny mladé hráče. Jak se těšíš na novou sezonu. Jaké budete mít cíle?
Těším se na novou sezónu jak malý kluk. Můj osobní cíl bude nasbírat co nejvíce nových zkušeností a adaptovat se na mužskou superligu. Určitě to bude náročné, uvědomuji si, že nejsem Filda Smutný, ale furt to nemění moji natěšenost na první sezónu.

Kdyby jsi měl jmenovat pár důležitých věcí ze švédského angažmá, které si odneseš, jaké by to byli?
To největší bude asi soběstačnost, protože jsem se naučil jak žít v podstatě sám. Další věcí bude angličtina, která byla nesmírně důležitá pro moje angažmá ve Švédsku. Z florbalového hlediska to bude ukázka, jak vlastně florbal může být rychlý.

Naopak přibliž nám i ty těžké věci a zážitky, které jsi musel během roku zažít.
Nejtěžší chvíle pro mě byl odchod Martina Horna, který mě opravdu zasáhl a nebylo jednoduché se s tím srovnat, to byl pasoval asi na ten nejtěžší moment mého angažmá.

Na závěr mi pověz, v minulém týdnu jsi absolvoval další sraz s juniorskou reprezentací. Podařil se ti kemp z osobního hlediska?
Podle mého názoru se mi sraz nepovedl, neukázal jsem se v tom nejlepším světle. Vnímám, že moje hra na balonku v této chvíli nestačí na mezinárodní úrovni a budu muset přidat, jestli chci reprezentovat na MS. Je skvělé, že můžu měřit své síly s těmi nejlepšími a ukazuje mi to mé slabé stránky na kterých můžu pracovat.

"To největší bude asi soběstačnost, protože jsem se naučil jak žít v podstatě sám. Další věcí bude angličtina, která byla nesmírně důležitá pro moje angažmá ve Švédsku."