27.10.2017 - Redakce

HRDOST – klubové hodnoty FBC Liberec

Klub FBC Liberec přináší seriál článků na téma klubové hodnoty. Jedná se o vyprávění členů klubu. Prvním „řečníkem“ je Tomáš Faksa, zapálený fanoušek, oddaný pomocník, progresivní trenér a obětavý tatínek syna Jakuba, který válí za mladší žáky. Pro náš web a pro vás se rozpovídal na téma – klubová hodnota: HRDOST.

Pro mě je hrdost hřejivý pocit na srdci, husí kůže, blažená radost z něčeho co se povedlo tobě nebo někomu, na kom ti záleží. Hrdost je hodná sestra pýchy a často spolu chodí na pivo (úsměv). Ale rozhodně si je nesmíme plést. Pokud jsi hrdý, máš v sobě skvělý pocit který patří jen tobě a těm nejbližším, pýchou se ale dmeš před celým svým okolím až to může být jiným nesympatické.

Já sám mám to štěstí, že mohu být hrdý celkem často, protože se podílím na výchově mladých hráčů v FBC Liberec a mohu každodenně pracovat se vzdělanými lidmi ve svém oboru. A vidím, že práce má smysl a že se někam posouváme. Často jsem hrdý jen díky maličkostem. Nedávno jsem našim rozjíveným mladším žákům, které je neustále nutné upozorňovat a stále hlídat jejich pozornost, vysvětloval, proč je dobré vyběhávat po tréninku naboso, a v létě jen jak to jde chodit bos. Podařilo se mi tímto výkladem upoutat jejich pozornost na 10 minut. Nikdo ani nehlesl a celou dobu pozorně naslouchali a dokonce na závěr rozvinuli debatu o této problematice. Byl jsem hrdý na sebe i na ně. Měl jsem z toho krásný pocit.

Jako rodič jsem často hrdý na svého syna Jakuba, který je blázen do sportu, do florbalu, in-line hokeje, snowboardu, longboardu. Jsem hrdý na něj, když vidím, jak se ve všem, co ho baví, neuvěřitelně zlepšuje a nepřestane, dokud nedosáhne pro sebe uspokojivé úrovně.

Jsem také hrdý na hráče a hráčky seniorských týmů FBC Liberec. Samozřejmě se někdy rozčílím, proč to nehrají tak nebo jinak. Když se jim ale povede výsledek a člověk si uvědomí co je za tím práce a dřiny, musím na ně být hrdý. Nikdo není profík, každý chodí do práce, po práci se většina z nich věnuje mládeži v klubu a pak, večer chodí na své tréninky. O víkendu sednou do aut, které řídí a jedou 300km do Vítkovic, kde jim o jeden gól unikne senzační vyrovnání a jedou zpět těch 300km. Ano pak jsem na ně hrdý a vážím si toho, že naše děti trénují právě tito sportovci s velkým S.

Hrdost nejde pěstovat v duši nikoho z nás, každý ji máme v sobě. Můžeme ji pouze vyvolat či umocnit tím, co děláme a jak se chováme. Pracovat a chovat se tak, aby na nás mohl být někdo hrdý a stejně tak abychom mohli být hrdí sami na sebe. Hrdost je krásná vlastnost a pokud si ji nebudeme plést s pýchou, určitě patří právem na první místo žebříčku klubových hodnot FBC Liberec.