Rozhovory
13.1.2017 - Redakce

Začali jsme si uvědomovat, že je to pro Liberec úspěch, hodnotí Gothii Martin Čermák

Patří k základním stavebním kamenům mužstva starších žáků. Díky svým dovednostem a fyzickým propozicím si letos několikrát vyzkoušel i dorosteneckou ligu, kde se rozhodně neztratil. Řeč je o talentovaném Martinu Čermákovi, který ve Švédsku vedl tým B14 jako kapitán. Právě on jako první převzal pohár za druhé místo na turnaji.

Martin vyrůstal ve sportovní prostředí. Jelikož jeho maminka hrála házenou a otec basketbal, byl i jako malý vedený ke sportu. Ve čtyřech letech začal s tenisem, u kterého ale vydržel jen tři roky. Už jako malého kluka ho to táhlo ke kolektivu, respektive ke kolektivním sportům. Ve druhé třídě už to vypadalo, že se Martin potatí a pomalu se chystal na svůj první trénink libereckých Kondorů, tedy basketbalového klubu. Ve škole si však Martin všiml náborového letáku s florbalem, a tak jeho první kroky za výběrem sportu směřovali na ZŠ Dobiášova. Rodiče proti Martinově volbě nic nenamítali, naopak byli rádi, že si tou dobou ještě druhák vybral svůj sport sám.

Od té doby se Martin Čermák postupně prokousává kategoriemi v FBC Liberec a roste z něj velmi šikovný obránce. Za svůj osobní úspěch považuje právě to, že u florbalu zůstal a že se v něm chce i nadále zlepšovat. „Díky tomu jsem poznal spoustu dobrých kamarádů a zažil mnoho krásných momentů,“ říká na úvod.

S čím jste vlastně odjížděli do Švédska, pokolikáté jsi tam byl ty osobně?
„Na švédský turnaj jsem já osobně zavítal již počtvrté, potřetí v libereckém dresu. Poprvé jsem se na Gothia Innebandy cup vypravil s Lomnicí, která mi díky dlouhodobé spolupráci s Libercem nabídla možnost podívat se na největší mládežnický turnaj na světě. Letos jsme do Švédska jeli s tím, že na turnaji chceme získat nové zkušenosti a hlavně si to užít, ale nikdo ani nepomyslel na to, že bychom se mohli dostat tak daleko a vůbec ne až do finále. Po celý turnaj jsme fungovali jako tým a navzájem se podporovali, povzbuzovali a soupeře jsme postupně poráželi. Po osmifinálovém zápase jsme si uvědomili, co jsme dokázali, jaký je to vlastně úspěch a přibyla další motivace, a to medaile. Do té doby se žádný tým z libereckých chlapců nevrátil s plackou na krku, to jsme chtěli změnit a podařilo se, za což jsem neuvěřitelně vděčný a všem klukům chci poděkovat za to, že ze sebe dostali vše a odmakali turnaj naplno.“

Jací byli soupeři? Viděl jsi nějaký rozdíl mezi Švédskem a domácí ligou?
„Největší rozdíl mezi českou a švédskou ligou vidím hlavně v dravosti, soubojích a tempu hry. Kluci ve Švédsku jsou vysocí a rychlí a to nám dělalo velký problém. Při rozehrávce vám odskočí nebo ujede balonek a máte za zády vysokého blonďáka, který na vaše zaváhaní čekal a je odhodlán jej proměnit.

Co další mety? Týmový nebo osobní cíl?
„Tuto sezónu s kluky bojujeme o první místo v tabulce, což se nám zatím daří a chceme v tom pokračovat. S tím souvisí i mistrovství České republiky starších žaků, na které se všichni chceme dostat a odnést si z něj dobré umístění.
Co se týče Švédska, určitě chci, aby si všichni kluci zapamatovali to, že když budeme jeden tým tak jde skoro vše.“

Jaké je tvoje velké florbalové přání?
„Moje velké přání je dostat se do mužské superligy ať už v Čechách nebo do zahraničí a hrát florbal na té nejvyšší úrovni.“